Je to jednoduchá otázka a poslední dobou se s ní setkávám opravdu hodně často. Trpíte bolestmi, nateklými klouby, únavou, vedlejšími účinky všemožných léků, a proto hledáte jasnou odpověď jako vodítko pro vlastní vysvobození. Nedivím se a jsem ráda, že to, čím vším jsem si prošla, může někomu strádání minimalizovat. Takže:

Jednotlivě nefunguje nic. (S minimem nadsázky.)

To je můj hlavní poznatek za celých …moment …už cca 20 let, co hledám úlevu od RA nebo JIA nebo jak tomu kdo chcete říkat. To, co skvěle funguje na kožní potíže (masti, koupele od Mrtvého moře, hypnóza …), to je na klouby slabý kalibr a samo o sobě opravdu nestačí. Že vám jednou za čas někdo předá energii formou reiky, masáže nebo meditace, vás neuzdraví. Když vynecháte jen lepek, ale bezlepkovou bábovku nebo čokoládu budete mít obden, asi na sobě nezaznamenáte větší efekt. Fór je v tom, že z toho všeho, co už se ví, nestačí vybrat si jen to, co je vám nejpříjenější. Je to hluboká nemoc a potřebuje tudíž i váš přístup pěkně „do hloubky“.

TAKŽE CO OPRAVDU FUNGUJE při chronických zánětech?

Měla jsem náramné štěstí, že jsem už asi před 13 lety potkala jednu mocnou ženu, paní MUDr., které v soukromí říkáme láskyplně „číňanka“, byť je to blonďatá Češka. Má komplexní lékařské vzdělání v moderní i tradiční čínské medicíně (TČM), používá bylinné preparáty, akupunkturu, homeopatii, čaje a potravinové doplňky ze všech koutů světa. A také praktikuje metodu NAET – odbourává alergie. Je to takové čárymáry, ale funguje to, i když tomu nerozumíte (asi jako televize). Ta mi pomáhá v tom, že můžu jíst víceméně všechno, aniž by mi ráno kolena nedovolila vstát z postele, a co považuju za neméně důležité – díky ní jsem se o svém těle za ty roky hodně dozvěděla. Spolupráce s ní mě naučila sledovat vědomě, co pro svoje tělo dělám, aby se cítilo dobře.

Jednou celkem nedávno jsem k ní přišla na „kontrolu“ s kolenem jak meloun a už ode dveří jsem hlásila svůj prohřešek: „Snědla jsem včera misku zeleninového salátu, i když jsem na něj ale vůbec neměla chuť.“ „A proč to děláš?!“ „No protože to je přece zdravý!“ … Na druhé straně jen oči v sloup 🙂 V tu chvíli mi secvaklo všechno to, co jsem po kouskách sbírala celé ty roky, občas nešťastná z toho, co tedy vlastně opravdu zabere.

Funguje jen individuální mix všeho. Individuální pro každého z nás a jedinečný pro každý den. Nedá se říct, že pro vás bude zdravé všechno to, o čem se to tvrdí, vždy a za všech okolností. Selským rozumem zjednodušeno – když vám je zle od žaludku, taky chvíli nemáte chuť na nic, a tak máte chvíli půst/dietu a počkáte, až se tělo vzmátoří, necpete se salátem, „protože je to zdravé“… takže i v autoimunitní nemoci můžete své tělo vnímat jako při jiné nemoci a poslouchat, jestli (ne)máte chuť na něco konkrétního. Když nemáte chuť na nic, co je v dosahu, chvilka o hladu vám pravděpodobně spíš prospěje. Máte-li často nezřízenou chuť na sladké, tu zkuste potlačit – to je v jistém úhlu pohledu závislost. Cukr jakoby snižuje pocit bolesti, ale chuť na něj můžou mít taky ty „zlé“ bakterie ve střevech, které přispívají k zánětu a které opravdu umí ovládat naše chutě! Tak to je stručně na úvod.

Dovolím si předpoklad – vy, co jste dočetli až sem, pravděpodobně opravdu hledáte úlevu v dlouhodobém měřítku. Pokud se pletu a chcete rychlé řešení, pak můžete přestat číst a jít si pro brufen. Pro ostatní tu mám výčet všemožných obecných pravidel, která dohromady opravdu mohou podpořit vaše zdraví natolik, že třeba postupně omezíte léky a budete žít rozumně bez bolestí. Není to ani snadné, ani rychlé, ale stojí to za ten pocit, že se cítíte dobře a VÍ TO CELÉ VAŠE TĚLO, že to není jen pod závojem oblbováku nebo na dluh nějaké skryté hrozbě vedlejších účinků. Bude to delší čtení s odbočkami, ale to proto, že bych vám ráda předala i ty souvislosti, které v běžných poučkách zapadnou. Proto čekejte vsuvky, závorky apod. A aby to neznělo suše mentorsky, prozradím, jak to mám já:

Piju převážně „homeopatický“ černý čaj (to jako tak slabý, že ho kamarád čajomil takhle překřtil) nebo vodu od pramene buď samotnou, nebo s něčím „pro chuť“ – pak toho vypiju víc. Snažím se aspoň 2 litry, ale když je zima, mám menší potřebu pít. Čerstvá kohoutovka mě nepřitahuje, ale s džusem taky dobrý. Bylinkové, ovocné a jiné čaje mi obratem navozují pálení žáhy, tak jsem je odbourala. Občas zkouším nové bylinky, ale málokdy mi sednou. Když nemám chuť ani na ten „homeo“ černý čaj, i ta teplá převařená voda je fajn (aspoň je bez chloru). Čerstvý zázvor do vody je taky bezva. Po pomerančovém džusu jsem jako v mátohách, je mi divně – nevím, jestli tím množstvím histaminu z citrusů, nebo chemií, plísněmi … takže už jsem ho neměla X let. O zeleném čaji se říká, jak je zdravý, protože posiluje imunitu – ale my ve fázi zánětu NECHCEME POSILOVAT imunitu, protože pak nám o to víc natečou klouby. Někdy na něj chuť mám, ale zase jen na slabounký, spíš bílý čaj. VÝZVA Č.1: Najděte si, co vám chutná, abyste do sebe dostali víc vody a tělo se mohlo čistit… pijte slabé čaje nebo převařenou/pramenitou vodu o malinko víc, než vám říká žízeň – třeba občas s rozpuštěným hořčíkem nebo trochou jablečného džusu, aby vám to prostě chutnalo, ale nebylo to moc sladké. Sledujte, co vám nedělá dobře (to se aspoň u mě pozná snáz než to, co dobře dělá) a vyhýbejte se tomu. UKAZATEL: Vlastně by měla být naše moč skoro bezbarvá – ruku na srdce, kdy se vám to povedlo naposledy? VAROVÁNÍ: Nepřežeňte to naráz, aby vám neklekly ledviny! Jestli denně vypijete sotva litr, asi byste neměli hned skočit na 3 litry. Přidávejte si postupně, pomalu, den po dni. Může to být taková malá výzva – dát si pokaždé o lok-dva víc, než normálně. A kafe ani alkohol se nepočítá. Chcete si udělat lépe, ne přitížit, tak věřím, že na sebe budete opatrní.

S jídlem je to ošemetné a opravdu zásadní roli tu odehraje vaše hlava – zda si dokážete dělat dobře navzdory všem a ještě u toho být na sebe hrdí a OPRAVDU hodní. Jsme celý život pod nenápadným i zřejmým tlakem všech okolo. A ti všichni nám říkají, co je zdravé jíst a bez čeho nemůžeme být. A taky tu jsme my, kteří zbaštíme ze setrvačnosti/lenosti/naschvál i to, co víme, že nám neprospěje. Zní to jako klišé, ale ve stravování se pozná, jestli sami sebe opravdu máte rádi. Možná se najdete v následujícím odstavci.

HISTORICKO-STŘEVNÍ VSUVKA: Začíná to ve školce, kdy se dozvíte, že dokud to nedojíte, nemůžete od stolu (dodnes proto nenávidím nudle s mákem). Ve škole vás nutí dojídat maso a pít mléko ať už samotné, nebo v čaji. (Kdo to zažil, no?!) Doma vám babička dá o dva knedlíky víc, protože „jste takoví hubení a to sníte“, v reklamě na vás jukají spokojení mladíci s náručí sušenek a jen s nimi prý budete tak plní energie… No a na cestách podél silnic dýcháme jedy (někdo si přidá ještě vonítko na palubní desku) a vlastně kromě kusu masa v housce aby taky člověk lepší jídlo pohledal. Vlastně to nechutná úplně blbě a do večera budete sytí. Vyjmenovala jsem jen ukázku několika stereotypů a tlaků, které se na nás podepisují. Většinou podléháme, abychom měli klid. No, máme možná chvíli klid, ale zdraví jde do háje. Teď z druhé strany, pozpátku – o masu už se ví, že při jeho trávení v těle zniká toxin a maso přispívá k mnoha civilizačním chorobám, mimochodem i k zánětu v těle, a tento zánět opadne až cca 3 hodiny od jídla. Pak si spousta lidí lupne další maso a tělo se z toho nemá šanci dostat. Benefitem může být selen a další stopové prvky/minerály, ty najdeme ale i jinde. Uzeniny už jsou na seznamu karcinogenů, co víc dodat. Dál. Sladká bílá houska – mouka, cukr, zlepšovadla, kypřidla a další chemie, aby ty bulky vydržely v pytlíku 14 dní. Energie hodně, živin málo. A to obecně lze říct o pšeničné mouce jako takové. Civilizačně jsme bohužel „přešlechtěni“ (zjednodušuji – jde o nadužívání antibiotik, vliv císařských řezů při porodu, omezení kojení a menší styk s přírodou aj.), takže začínáme být přecitlivělí na to, co dřív většině nevadilo. Citlivost na lepek západní svět pomalu přestává ignorovat, v Čechách s tím budete za simulanta a bio-blázna. Reklamy. Sušenky kromě mouky a trochy vajec nebo mléka jsou nacpané cukrem. Cukr (přes bakterie ve střevech a další procesy – třeba i „vychytáváním“ vitamínu C) opět přispívá k zánětu. Máte denně něco sladkého? A na návštěvě nebo doma, máte podporu okolí, nebo se na vás koukají divně, že si jako vymýšlíte nějaké extrabuřty, když na slavnosti nejíte ani řízečky ani chlebíčky ani vlašský salát, nebo když u oběda zůstanete jen při polévce a svíčkovou, se kterou se paní domu dělala od včera, odmítnete? A dort si taky nedáš? Ale joo, dej si kousek. A ještě si připijeme! A mají vaše děti ve škole/školce povinně „mléko do škol“ nebo radši ovoce ke svačině? O mléku se už roky ví, že člověku nedává nic dobrého (kromě energie). Vápník z něj nevstřebáme a ještě nám odplaví z kostí ten náš. Stručná sumarizace zde. Měli bychom ho většinu nechat telátkům. Kde jsou v tom všem ŽIVINY PRO NÁS? Většina z nás v tomto prostředí funguje bez potíží a ani si nevšímáme toho všeho kolem sebe, dokud nám neteče do bot. Nám ale už teče a dost to bolí, že jo. To je ono pověstné stokrát nic, které umořilo osla.

Říká se, že spoustě revmatiků by pomohlo vysadit mléčné výrobky. Na sobě to pozoruju denně – nemám vlastně chuť na jogurty ani mléko. Výjimečně ano, a tak si dám – třeba vaječnou pomazánku nebo jogurt s pažitkou jako dip, trochu častěji kousek eidamu. Jiné sýry mi „nevoní“. A když se potřebuju „prohnat“, dám si hrnek studeného kakaa. Do vaření mléko používám, ale hodně jsme doma zkrouhli spotřebu. Přiznám se, že hodně mi v tom pomohl i jeden dokument o podmínkách, v jakých běžně dojnice žijí. VÝZVA Č.2: Jestli konzumujete denně něco z mléka, zkuste se zamyslet, jestli je vám po každém tom jídle opravdu dobře a super. Můžete se cítit ale taky „nablble“, ospale nebo jakoby těžce. Máte na tu věc opravdu velkou chuť, nebo spiš nemáte alternativu? Co takové kukuřičné lupínky s mlékem? Oslovuje vás müsli s jogurtem? Sledujte se, zkoumejte, je to jako bojovka. No a pro ty odhodlané – prostě se zkuste mléku vyhýbat aspoň 10 dní. Co pak? To se dočtete níže 🙂

Mám citlivý nos na plísně, takže možná proto mám opravdu odpor k plesnivým sýrům a salámům s bílým povlakem. Díky tomu ale taky cítím, že zplesnivěl chleba, ještě než je to i vidět. Jestli máte taky tenhle „dar“, využijte ho a plísním se vyhýbejte. Ani ty „jedlé“ totiž nejsou nijak zdravé.

Máte přehled o tom, kde se setkáváte s nějakou nenápadnou dávkou chemie/jedů? To mohou být léky, make-up, auto, parfém, lak na vlasy, účtenka z krámu/noviny, dezinfekce rukou, prášek/gel na praní, aviváž, zubní pasta, konzervanty v jídle/pití, odřená teflonka, plastová vařečka za pár korun, kelímek na kafe z automatu, jídlo z konzervy, polystyrenová krabička na jídlo s sebou, potravinová fólie přes maso na tácku, u zastávky někdo kouří, přinesete sako z čistírny … docela seznam, co? Jestli máte nos na plísně, asi taky jako já umíráte, když jedete ve výtahu po někom hodně navoněném. Můj muž trpí na bolest hlavy, když cítí moc vůní. Vonné svíčky jsem odstranila už dávno. Ale nedávno jsem si při profi focení vyzkoušela jaké to je, když na vás hodinu nanášejí make-up a upravují vám účes. To byla taková dávka chemie přes plíce a kůži, že jsem ráno druhý den nemohla pořádně fungovat. Opět je to něco, co většina asi nevnímá a budiž to všem přáno. Vy jste ale originál a pokud na sobě nějakou podobnou citlivost vypozorujete, jste zase o krok blíž k osvobození od bolesti a otoků. VÝZVA Č.3: Koukněte se do koupelny, co všechno obsahuje vaše kosmetika. Parfémy, deodoranty, … Jíte často jídlo ohřáté v plastu? Můžete to někdy vysadit? Omezit na nejnutnější příležitosti? Kolik z té vší chemie můžete odstranit z běžného života? VYSVĚTLIVKA: Něco z toho, co vstřebáváme/vdechujeme, jsou prostě jedy a hotovo. Těžké kovy, např. olovo, potkáváme taky denně – v tiskařské barvě z novin, výfukové plyny (ano, je ho tam už méně). Nebo rtuť – máte plomby? A žvýkáte často žvýkačky? Jestli ano, není to úplně bezva. Ovšem nedokonale provedená výměna amalgámových plomb za jiné je ještě rizikovější a ani ty druhé nejsou bez zádrhelů… takže prevence! Hlavně u dětí, opravdu. V očkovacích látkách bývá taky rtuť nebo hliník. Ale to je na samostatný článek. NÁPOVĚDA: Když už zjistíte, že v sobě máte chemie opravdu moc, doporučuje se detoxifikace. Pomoci vám můžou úplně běžné potraviny – geniální čističe jsou celer, brokolice, květák, zelí. Vytáhou z vás jedy i těžké kovy. Z netradičních prostředků třeba tekutá rašelina nebo zeolit (kámen, který namletý najemno dostává dobytek do píce, aby byl zdravější, nebo se dává jako filtrace do akvárií a jezírek). I živočišné uhlí lecos vychytá. POZOR: Zeolit, rašelina a uhlí mohou způsobit horší vstřebávání léků. Také pozor na jiné druhy detoxu spolu s hubnutím (čaje aj.) – když uvolníte jedy z tukových buněk, začnou vám proudit po těle a pokud je dostatečně efektivně nevyplavíte, budete z toho opravdu otrávení. To není jen slovní hříčka, fakt se můžete cítit dost mizerně. Buď postupujte pozvolna, nebo si obstarejte odborný dohled který zná souvislosti těla.

Teď ta mouka. Už jsem na sobě zjistila, že občas krajíc chleba opravdu bytostně potřebuju, ale nedávno jsem objevila e-obchod s bezlepkovými směsmi na chleby nebo i na sladké pečení. Takže teď doma pečeme bezlepkově a prokládáme to běžným žitnopšeničným chlebem z krámu. Ale už i to mi pomohlo snížit množství lepku asi tak na čtvrtinu předchozího množství. Lepek může u spousty z nás souviset s tzv. syndromem děravého střeva (o tom jsem se rozepsala tady). To už mám snad podchycené, tak neřeším bezlepkovou dietu nijak extrémně, protože ten hlavní bod je jinde:

JAK MOJE TĚLO DOSTANE TO, CO POTŘEBUJE?

Zatím bylo celé povídání o tom, čemu se vyhýbat. To je dobrý začátek, ale kdo nechce mít pocit, že se musí omezovat, může to pojmout z druhé strany – co tělo má dostat a kde k tomu přijde? Pro správnou funkci všeho potřebujete dýchat. Jak jsme staří, tak stejně neumíme správně dýchat 😀 v tom ale může pomoci cvičení nebo meditační techniky. Ty jsou zároveň super na relaxaci, která je potřebná. Potebujeme se čistit, takže tělu pomůže voda, mysli odpočinek. VÝZVA Č. 4: Nepodceňujte odpočinek a dopřejte si ho – můžete to brát jako ostření sekery před dalším kusem lesa. Během noci má konečně tělo čas pospravovat, co přes den povolilo. POZOR: Revmatici celkově hůře regenerují, tak to berte vážně, že potřebujete víc času, než se opravíte. A taky se snáz rozbijete, tak se odvažte a některé činnosti, u kterých se jen ošoupáváte, aniž by vám to něco dávalo, delegujte. A během sedmi let se vymění každá buňka v našem těle – to zase dává naději, že když jim k tomu nachystáte podmínky, ty nové budou jiné, lepší!

Už se taky zjistilo na vědecké úrovni, že revmatici hromadně mají velké deficity v minerálech a stopových prvcích. Je otázka, jestli je to příčina nemoci, nebo následek, ale v konečném efektu je to jedno a určitě pomůže, když si zajistíte vysoký přísun vápníku, hořčíku (zjistilo se, že pro kosti je důležitější, než vápník!), ale i selenu a zinku, většinou jsme chudokrevní, tak i železo se doporučuje. Možná od doktora máte na předpis vápník jako Calcichew a moc ho nezobete. Zobejte. Je v něm i „vitamín“ D, což není ani tak moc vitamín, ale je to fakt důležitá věc v celém tom protizánětlivém tažení. Jako hořčík mám nejradši Magnosolv – údajně se nejlépe vstřebává (a je taky na recept – např. od internisty). Důležité jsou i B-vitamíny, takže občas zobnu B-komplex, i záludný vitamín C (mám snad ten nejdražší, liposomální) – bez něj se totiž tělo nemůže ani správně popasovat s kolagenem. Omega-3 mastné kyseliny zobu občas jako rybí olej v kapslích, protože ryby opravdu nepozřu. U jiných potrav. doplňků nemám žádné zkušenosti, tak bych doporučila co nejvíc získat z přírodních zdrojů: ze zeleniny, ovoce, ořechů, vajec… Tam navíc získáte i užitečné trávicí enzymy. POZOR: Když se potká moc vit. C se železem, může se zvýšit krvácivost. Když se potká hořčík s vápníkem, navzájem si snižují vstřebatelnost… takže jedno ráno, druhé večer!

A když jsme u toho, co by tělo mělo dostat, zjistíme, že to všechno se nějak posbírá z různé zeleniny nebo ovoce. Jenže ji běžně nejíme dost. Potravinové doplňky pomohou na startu, než si najdete vlastní způsob a změnu jídelníčku, aby vaše tělo mělo všeho dostatek nebo mírný nadbytek. Když si dáte rybu, která nebude plná těžkých kovů, taky vám asi udělá dobře. Podobně bych nezatracovala ani maso třeba 1x za měsíc, když na něj budete mít chuť a obstaráte si flákotu z nějaké spokojené krávy nebo slepice. VÝZVA ČÍSLO 5: Pozorujte chvíli sebe, svoje návyky – denní rytmus, co děláte, v jakém tempu, co jíte a pijete, kolik toho je. Je celkem zajmavé začít pozorovat, kolik čeho sníte, pokud to už neděláte. Ještě než s tím začnete, zkusíme si anketu – kolik zeleniny (třeba čerstvé nebo vařené) sníte každý den? Vešlo by se to na tři velké talíře? Na dva talíře? Na jeden? Vyžaduje to plánování a čas a starostlivost – obstarejte si něco od zeleniny nebo ovoce ke každému jídlu. Počítejte i čerstvé bylinky (třeba toust s čestvou bazalkou a rajčaty, olivový olej), zapojte sušené plody, nakládanou nebo mraženou zeleninu. Zkuste vnímat, na co máte chuť, ale buďte ze začátku trochu přísní, abyste neskončili jen u těch bylinek 🙂 Přílohy se nepočítají do zeleniny. Můžete si na lednici pro začátek napsat heslo: „lepší nějaká zelenina, než žádná“. A vyhodnocujte, jestli se po něčem cítíte lehce a fajn, nebo hůř než jindy. Luštěniny se mnohdy nedoporučují kvůli obsahu purinů, ale když se předem dost namočí, aktivuje se v nich spousta super procesů, které možná převáží negativní vliv. Vyzkoušejte. Je to cesta, experiment, při kterém třeba zjistíte, že vám nedělá dobře mrkev.

Jak na to poznávání? Když nějakou věc vysadíte, je dobré to udělat apoň na 10-14 dní, ale třeba u cukru a masa se doporučuje 30 dní. Jde o to, že bakterie, které se cukrem nebo masem krmí, vymřou hlady až za takhle dlouho. Když to nevydržíte, je velká šance, že jim nahrajete a efekt se nedostaví, protože se jejich vojsko zase postaví na nohy. Druhá věc je, že pokud se chcete opravdu víc očistit a odlehčit, měsíc to asi zabere.

Já vím, že si musím hlídat vitamín C (nepřecpat se jím), že mi nedělá dobře moc bílkovin na večer a že potřebuju přes den dost pít. Už půl roku jsem vegetarián s výjimečným pozřením bio-masa. Jím vejce, občas něco od mléka jako eidam nebo vlastní vaječnou či pažitkovou pomazánku nebo máslo. Ale ne denně. Poslední dobou užívám vydatná probiotika (když mám chuť, skoro denně) a nejím nic moc sladkého. S malým kouskem se mé tělo popasuje, když zbytek jídla tvoří něco zeleninového nebo jablka. A celkově, i když jím vlastně docela málo, se cítím dobře. Budu dále aktualizovat 🙂

Budu moc ráda, když mi napíšete, co vám dělá dobře nebo čemu se záměrně vyhýbáte.